Články
Svůdné verše nejslavnější vietnamské básnířky, Ho Xuan Huong, zná snad každý Vietnamec. V mezinárodním literárním povědomí její slovutnost předčí asi jen epos Kieu. A přece, její poesie je tak těžce přeložitelná, že do konce dvacátého století se o rozsáhlejší překlady z jejího díla pokusili pouze překladatelé do ruštiny (1967), francouzštiny (1968) a angličtiny (nejrozsáhleji až 2000). V posledních letech se však téměř současně dostalo i na převody hned do několika východoevropských jazyků: češtiny, rumunštiny, bulharštiny… a nově i slovenštiny.
Po několika letech existence už můžeme považovat knižní edici Velkých průvodců National Geographic v české verzi za zavedenou, do nynějška už v ní vyšlo přes čtyřicet titulů. Aktuálně nás může těšit i to, že se – po Vietnamu (knihu jsme zde již glosovali) – nyní dostává též na další průvodce po zemích pevninské jihovýchodní Asie: Thajsko a Kambodžu.
Auta, motorky a všechno, co "smrdí benzínem", mě nikdy nezajímalo. Na motorkáře jsem hleděl jako na potenciální dárce orgánů a hlupáky, kteří ohrožují nejenom sebe, ale i všechny okolo. Zdá se vám to jako nesmyslný začátek článku o tom, jak jsem se rozhodl naučit vietnamsky? Čtěte dál a pochopíte.
Při rozbalování dárků u vánočního stromečku jsem dostal textovou zprávu tohoto znění: "Panna Maria, Kristus, Alláh, Bůh, Buddha, všichni jsou učiteli, vždy učili lidi chování, aby jeden měl rád druhého a aby bohatí pomáhali chudým. Všichni si přejí mír. Tyto vánoční svátky a do nového roku se budu modlit za Vás i Vaši rodinu..."
