Thajsko patří k nejvyhledávanějším turistickým destinacím světa. V následujícím článku však čtenáři představíme několik míst, která nejsou spojena s konvenční masovou turistikou, beztak přitahují nemalé množství návštěvníků. Jedná se o místa spjatá s pobytem někdejšího vietnamského prezidenta Ho Či Mina.
Je všeobecně známo, že Ho Či Min v době svého exilu mezi lety 1911 – 1941 navštívil celou řadu zemí. Dlouhý pobyt v zahraničí ho však neuspokojoval, svůj hlavní cíl viděl v činnosti mezi svými krajany – pokud ne přímo ve Vietnamu, alespoň v krajanských komunitách v těsném sousedství, tedy i v Thajském království.
Vietnamská komunita na území Thajska vznikla v několika vlnách. Jednak z řad římských katolíků, kteří uprchli z Vietnamu v době zákazu křesťanství (19. století). Později v době francouzské kolonizace uprchla do Thajska (tehdejšího Siamu) i řada stoupenců hnutí Can Vuong (jednalo se o účastníky protifrancouzské gerilové války na podporu udržení tradiční monarchie v čele s císařem Ham Nghi). Na kraji 20. století se pak podařilo vyjednat povolení k usazování vietnamských rolníků na území Thajska vietnamskému revolucionáři Phan Boi Chouovi (jednomu z nejvýznamnějších bojovníků za nezávislost, jenž rovněž usiloval o povznesení vzdělanosti a modernizaci Vietnamu po vzoru Japonska).
V souladu s cílem získání komunity thajských krajanů (v té době již čítala několik desítek tisíc lidí) k vytvoření organizační struktury, která by podporovala úsilí o znovuzískání nezávislosti Vietnamu na Franci, žádal Ho Či Min ústředí Kominterny o povolení a prostředky k návratu do JV Asie. Po nějaké době se jeho návrh setkal s pochopením a Francouzská komunistická strana přidělila Ho Či Minovi prostředky na cestu a tři měsíce pobytu, jež strávil právě ve zmíněném Siamu. Do Bangkoku přicestoval v červenci 1928, ovšem v Thajsku nakonec zůstal dva roky - do ledna 1930.
Ho Či Min nejdříve navštívil vesnici Bandong poblíž města Phichit, kde žila menší skupina vietnamských osadníků, jenž dorazili na základě výše jmenované Phan Boi Chouovy akce. Odtud odešel do obce Nongon – 10 km západně od významného regionálního centra Udon, kde se dodnes vyskytuje velmi početná vietnamská komunita, jež se v době Ho Či Minova příchodu zabývala především uměleckými řemesly a obchodem. Dále se Ho Či Min zdržoval ve vesnici Banlaophumi – 7 km jihozápadně od Nakhonpathomu, kde se nacházela rozsáhlá, zejména římskokatolická komunita Vietnamců. Nějakou dobu pobýval i v Mugdaharnu, Amnatcharoen, Ubonrachathani, Sakonnakhonu, Nongkhai a dalších místech, v rámci kterých organizoval osvětovou činnost uvnitř krajanských komunit.
Obdivuhodná je přitom skutečnost, že všechny domy, v nichž tehdy Ho Či Min pobýval, nebo jejich repliky, jsou ve všech uvedených lokalitách dodnes pečlivě udržovány a místa mají v úctě a navštěvují je nejen oficiální návštěvy z Vietnamu, ale i představitelé místních thajských úřadů či běžní turisté z Vietnamu i z Thajska.
Jedno z nejvýznamnějších pamětních míst spojených s Ho Či Minem v Thajsku jsme sami navštívili, a to dům ve vesnici Nongon poblíž Udonu. Zajímavé rovněž je, že největší část nákladů na údržbu tohoto domku a výstavbu přilehlého muzea zaplatily nejen spolky lidí vietnamského původu na území Thajska, ale významnou částkou přispěly i provinční úřady Udonu. Z toho jednoznačně vyplývá, že jak místní vietnamská komunita, tak místní thajské úřady považují Ho Či Minovu přítomnost za pamětihodnou, bez ohledu na spjatost s někdejším pravolevým dělením světa, v němž Thajsko a Vietnam stály na protikladných stranách.
Vlastní domek není na pohled ničím mimořádný – má obyčejnou dřevěnou nosnou konstrukci a doškovou střechu, stěny z nepálené hlíny, uvnitř se nachází jednoduchá postel, psací stůl a dobová učebna, která sloužila jako lokální škola. V sousedství je však postavené drobné, leč zajímavé muzeum s pamětním Ho Či Minovým sálem (nechybí oltář s Ho Či Minovou bustou), kde jsou k vidění mapy ilustrující pohyb Ho Či Mina nejen po Thajsku, ale po celou dobu jeho exilu, dále nejrůznější publikace, dobové fotografie atp.
Případný zájemce o návštěvu se může do vesnice Nongon svézt pick-upem upraveným pro hromadnou dopravu (songtheu), který pravidelně jezdí z udonského autobusového nádraží (nalézá se cca 100 m od hlavní ulice). Místní znají dům pod názvem Ban lung Ho – Dům strýce Ho.