Češi, kteří cestují do oblasti pevninské Jihovýchodní Asie, mají nyní k dispozici hned několik knižních průvodců. První z nich vydalo pražské nakl. Svojtka & Co. již v roce 2003 v rámci překladové edice známých turistických průvodců Lonely Planet pod názvem Jihovýchodní Asie – pevnina. Před pár měsíci se v knihkupectvích objevil obdobný svazek další známé překladové edice Rough Guides, vydávané v brněnském nakladatelství Jota, nazvaný Jihovýchodní Asie. V řadě překladových průvodců Lonely Planet se před dvěma měsíci objevil překvapivě i samostatný svazek věnovaný Laosu.
Kromě těchto knih vyšly v obou řadách úžeji zaměřené svazky věnované Thajsku a v edici Rough Guides dokonce i speciálně Bangkoku. Právě v těchto dnech by navíc měl v edici Lonely Planet vyjít i Vietnam – tomu se budeme věnovat zvlášť a podrobněji ve zvláštním textu. Našim turistům i cestovatelům se tedy dostávají do rukou důležité příručky, s nimiž se mohou bez větších obav vydat na cestu.
Letem po pevninské JV Asii
Původně australská edice Lonely Planet je dnes zřejmě vůbec nejznámější knižní řadou průvodců na světě. V překladech do češtiny vycházejí její tituly od r. 2001 v nakladatelství Svojtka & Co. zhruba tempem 10 svazků ročně. V prvních letech šlo jen o průvodce po evropských zemích, teprve časem se nabídka začala rozšiřovat i o překlady knih o dalších oblastech. Jihovýchodní Asii jsou dnes věnovány dva svazky:
Jihovýchodní Asie – pevnina (490 str., 499 Kč) obsahuje informace o těchto zemích: Kambodža, Laos, Myanma (Barma), Thajsko, Vietnam a trochu nepochopitelně i Singapur.
Jihovýchodní Asie – ostrovy (524 str., 499 Kč) pak o těch dalších: Brunej, Filipíny, Indonésie, Malajsie, Východní Timor a navíc znovu Singapur.
Původně anglická edice Rough Guides je další známou řadou průvodců, v překladu vydávaných u nakl. Jota od r. 2002. Některé svazky RG jsou zřejmě tím nejlepším, co lze v daném oboru sehnat. Souvisí to zřejmě i s typicky britskou pečlivostí a seriózností. Jen pro zajímavost: pod knížkou Jihovýchodní Asie (820 str., 898 Kč) v této řadě je podepsáno 19 autorů, proti 5 u pevninské JV Asie v edici LP. To ovšem ještě nemusí automaticky znamenat kvalitu – ve skutečnosti bývají u obou řad (Rough Guide i Lonely Planet) často značné rozdíly v úrovni jednotlivých svazků, autor od autora.
Už rozsah naznačuje zaměření obou průvodců. Hlavně Jihovýchodní Asie – ostrovy (LP) je určena spíš jen pro toho, kdo tuto oblast prolétne, popř. pojede s cestovní kanceláří, která mu zajistí další doplňující výklad a informace. Např. Vietnamu je zde věnováno necelých 100 stran. V Jihovýchodní Asii (RG) je to 140 stran, což ovšem při větším formátu knížky (a vzhledem k tomu, že text není dělen na sloupce) znamená zhruba dvojnásobné množství informací než v LP. RG obsahuje především důkladnější výklad o historii, kultuře a vydatnější popisy lokalit, zatímco v praktických radách (ubytování apod.) jsou oba průvodci na srovnatelné úrovni.
Ve výběru míst, doporučených k návštěvě, se rovněž v podstatě kryjí a rozdíly jsou spíš jen v drobnostech – RG se např. nezmiňuje o jezerech Ba Be nebo o národním parku Ba Vi, LP zase o Učitelské pagodě (Chua Thay) a pagodě Tay Phuong.
Souhrnný průvodce, nebo speciální?
Oba svazky jsou tedy použitelné pro každého, kdo podniká rychlejší cestu po některé z uvedených zemí, anebo úhrnnou túru po celém regionu. Na důkladnější návštěvu jednotlivé země (dva týdny a více) však rozhodně doporučuji pořídit si speciálního průvodce pro tu kterou zemi. Máme dobré vyhlídky, že budou brzy k sehnání i v češtině. V edici Lonely Planet, vydávané nakl. Svojtka & Co., vyšel nedávno Laos, v těchto dnech se měl na pultech objevit rovněž Vietnam, a na podzim se chystá i Barma (Myanma).
Čeští vydavatelé si trochu odvážně a překvapivě jako druhou zemi Jihovýchodní Asie po Thajsku vybrali Laos (320 stran, 399 Kč). Svědčí to však i o tom, že se tato končina světa skutečně stává stále navštěvovanější a přitažlivější též pro české turisty. Průvodce už je určen opravdu těm, kdo by chtěli poznat Laos důkladněji. Což neplatí jen pro toho, kdo se tam vydá: zájemce tu může nalézt věcné a dostatečné shrnutí dějin Laosu (13 stran), souhrnné informace o kultuře, etnickém složení obyvatel, životním prostředí, kulinářských lahůdkách atd. Jedním ze dvou autorů aktualizovaného svazku je (vedle Andrewa Burkeho) Joe Cummings, který byl podepsán už na předchozích vydáních (český překlad vychází z 5. vydání z r. 2005), a popravdě řečeno, je znát, že průvodce dělal někdo, kdo je nejen specialistou na kultury Jihovýchodní Asie a thajské jazyky, ale navíc zemi důkladně poznal na vlastní kůži. Potěší zejména skutečnost, že autoři se drží příjemně věcného stylu a neuchylují se k tradičně neúměrným superlativům (úžasný, fantastický, mimořádně fotogenický atd.), ani nemají tendenci lacině vtipkovat na účet poznávané země, jak se o to autoři anglo-amerických i jiných západních průvodců často snaží (extrémně nejapná je v tomto směru francouzská řada Guide Routard). Chvályhodně zdrženliví jsou dokonce tam, kde popisují např. Památník a museum Kaysona Phomvihana u Vientianu.
Aby chvály nebylo málo, lze ocenit i výkon překladatelů (Jaroslav Kučera, Pavel Wurm). Z dobrého výsledku je vidět, že překládá-li se kniha věnovaná pouze jedné zemi, má překladatel šanci být ve své práci daleko pečlivější a snáze si věci ověřovat. U průvodců, zabývajících se celým regionem, je něco takového při časovém omezení téměř nemožné – nikdo nemůže znát důkladně šest zemí i s jejich jazyky najednou.
Past českého přepisu
Přestože svazky Jihovýchodní Asie – pevnina (LP) a Jihovýchodní Asie (RG) jsou záslužnými příspěvky do našeho knižního repertoáru, nemohu se nezmínit o četných chybách, které v nich jsou.
V obou knihách najdeme celou řadu nepřesností a krkolomných anglicismů – překladatel si asi řekl, že ponechá-li originální (tj. anglicky přepsaný) název, natropí nejmenší škodu. Tak nám především LP nabízí názvy jako Perfume pagoda (Voňavá pagoda), Halong Bay (záliv Halong), Cat Ba Island (ostrov Cat Ba), China Beach (Čínská pláž) apod. Tento přístup, třebaže ošklivý a nelogický, má pro návštěvníka jednu výhodu – může se na místě orientovat podle stejných názvů jako všichni ostatní zahraniční turisté, což mu výrazně zjednoduší život. Zda byli překladatelé vedeni právě touto myšlenkou, není jisté. Zcela bizarní jsou však kalkové anglicismy typu Parfémová řeka (Voňavá řeka), Tržnice Hmong (Hmongská tržnice) apod.
Překladatelé Rough Guides si sice s názvy poradili o něco lépe, zato dvě stránky vietnamských slovíček v jejich průvodci Jihovýchodní Asie jsou zcela nepoužitelné, protože vydavatel zřejmě neměl k ruce vietnamské fonty. Vzhledem k obtížnosti vietnamštiny je to ale asi jedno, protože čtenáři ani dobře přepsaná slovíčka v terénu moc neposlouží.
Při přepisu místních názvů do latinky vycházejí texty z anglické (případně francouzské) výslovnosti, nikoli české (Lao Loum místo Lao Lum atd.) – takový přepis ovšem bude pravděpodobně vést ke špatné výslovnosti, a tedy mu domorodci nebudou rozumět. Dále u laoského města Luang Phrabang nacházíme v LP přepis Luang Prabang, v RG pak hned dvě různé verze: Luang Phabang a Louang Phabang. Přitom tato slabika se vesměs přepisuje u všech laoských i thajských názvů jako Phra (což znamená "vážený, eminentní"): Wat Phra Singh, Wat Phra Mahathat aj.
Protože řady průvodců Lonely Planet a Rough Guides vycházejí obvykle po několika letech v aktualizované verzi (a začlo se s tím už i v češtině), je naděje, že v příštím vydání budou u obou řad tyto chyby vychytány. Co se týče průvodce po Laosu, jde zřejmě o vůbec nejdůležitější knihu, která kdy v češtině o této zemi vyšla.