Články

Bali a Lombok, Korea – další novinky v řadě průvodců LP

Nakladatelství Svojtka&Co. zdárně pokračuje ve vydávání dalších svazků známé řady průvodců Lonely Planet. V posledních měsících nám nabízí dva další tituly z Asie: 1. Bali a Lombok, 2. Korea. V obou případech jde o české premiéry v rámci této řady, v případě Koreje dokonce o českou průvodcovskou premiéru této země vůbec.

Představení

Díky nedávným svazkům téže edice o Malajsii, Singapuru a Bruneji (2010), Indonésii (2011) a Filipínách (2013) máme už ostrovní část jihovýchodní Asie v češtině prakticky pokrytou. Indonésie patří bez debat mezi cestovatelsky nejatraktivnější státy nejen v regionálním, ale i světovém měřítku. Ačkoli Bali a Lombok jsou jen dva z více než 17 tisíc indonéských ostrovů, Bali samotné je bez pochyby nejnavštěvovanějším ostrovem vůbec, což výběr titulu zdůvodňuje. (Ne náhodou mu byl také nedávno věnován celý sešit časopisecké edice Země světa.) Ostrov přitahuje jak svými přírodními krásami, tak snad ještě více svou jedinečnou a pestrou kulturou, která zahrnuje intensivní náboženský život s velkým množstvím svátků, spektakulární vícestřechové chrámy – často v nádherných scenériích –, anebo řadu originálních divadelních, tanečních a hudebních žánrů.

Sousední Lombok bývá pak navštěvován spíše kvůli přilehlým miniostrůvkům Gili, kam se jezdí odpočívat na pláže a potápět, neboť možnosti Bali jsou v tomto směru omezené. Ale i na Lomboku samotném lze narazit na jedinečné věci (zejména kráter Rinjani). Kuriosní je, že v tomto svazku jsou spojeny dva ostrovy, mezi nimiž se láme celá linie dvou světů, totiž asijského a pacifického regionu – hovoří se o tzv. Wallaceově linii; tedy i přes svou blízkost jde o světy velmi odlišné zejména co se fauny a flóry týče. Jejich lodní spojení v dějinách ostatně ztěžovaly i nebezpečné proudy mezi ostrovy, což jejich odlišnost ještě zvýraznilo.

Přesto se kombinace Bali + Lombok sama nabízí. (Jáva nebo Sumatra by vydaly na vlastní svazky.) Ostatně tyto dva ostrovy se ocitly v jediném svazku i v konkurenční řadě Rough guide – v češtině jej vydalo nakl. Jota dokonce už v roce 2001; v téže řadě vyšla v r. 2004 i Indonésie; oboje už je, pravda, dost dávno.

Skutečnou novinku pro české cestovatele a turisty představuje svazek o Koreji, či spíše o dvou Korejích, protože té severní je tu z celkových 400 taky věnováno asi 30 stránek. (Pokud vím, samostatného průvodce po KLDR si zatím lajsnula jen edice Bradt, ten ovšem existuje pouze v angličtině.)

Korea zůstává ve stínu Číny a Japonska, přestože má atrakcí dost a dost. Jde zejména o přírodní krásy: vždyť skoro 80 % obyvatel Jižní Koreje žije ve velkoměstech, což samo dokládá, nakolik neobydlená je většina rozlohy země. Nádherné jsou hlavně hory (Soraksan aj.), a v malebných horských scenériích se často skrývají i nejpozoruhodnější buddhistické chrámy (Heinsa, Popčusa aj.). Podobně málo dotčená zůstává také příroda v KLDR, byť možnosti její návštěvy jsou podstatně slabší než na jihu (především známé Diamantové hory). Jedinečný svět pak představuje vulkanický ostrov Čedžu. Také samotné kulturní dědictví Koreje nabízí řadu unikátních věcí (královské hrobky, bývalé hlavní město říše Silly Kjongdžu, královské paláce v Soulu…). Zkrátka a dobře, průvodce po Koreji už jsme dávno potřebovali, snad to probudí konečně i zájem českých neposedů, byť nejde o zemi z nejlevnějších. Ale nezapomeňme, že je to jediná východoasijská země, kam máme už pár let přímé letecké spojení!

Pár poznámek

K oběma průvodcům lze opakovat to, co jsem psal v recensi na Filipíny: nová grafická úprava a členění průvodce s větší názorností a větším počtem mapek má nesporné výhody a všechny svazky řady LP zcela jistě zpraktičtělo. Na druhou stranu nový důraz textů na zábavní složku na úkor poznávací si pochvalu určitě nezaslouží. Opět stačí nahlédnout na úvodní mapku s několika nejdoporučenějšími lokalitami na Bali: ze šesti bublin jsou dvě věnovány plážím a jedna Seminyaku – "balijskému centru pozlátka". A co úžasné chrámy Besakih, Uluwatu, malované stropy ve zbytcích paláce Kertha Gosa, či kaldera Batur s jezerem? Podobně Lombok: dokonce ani v samotném textu není zmínka o známých Narmadských zahradách… Mimochodem, Lomboku je v knížce věnováno jen 26 stránek (!) – zato přilehlým ostrovům Gili, na kterých toho kromě pláží k vidění tolik není, pak 20. (Bali cca 250.)

A ve svazku zasvěceném Koreji? Tam je už na mapce alespoň zmíněno královské město Kjongdžu nebo pevnost Hwasong… ale o moc lepší to tím není. Hlavní výtku bych však v tomto případě směřoval hlavně na to, že v průvodci nejsou používány zavedené české přepisy korejských jmen – ideální by bylo uvádět je jako hlavní (protože pro našince jsou přehlednější, srozumitelnější, výslovnostně přesné) a do závorky oficiální mezinárodní přepis, jaký zde je. Vždyť jak má korejštiny neznalý člověk vědět, že Jeju se má číst Čedžu?

Pokud už muselo dojít k tomu, že zde máme jen cizí transkripci, měla by ta česká být uvedena alespoň v nějakém závěrečném rejstříku. Dojde-li v budoucnu k vydání novějších versí tohoto průvodce, neměla by tak zásadní věc zůstat opominuta.

Jinak ovšem velký dík za oba svazky, obzvláště ten korejský, premiérový. Hurá na cesty.

 

Ryan Ver Berkmoes a spol.: Bali a Lombok. 408 stran. V edici turistických průvodců Lonely Planet vydalo nakl. Svojtka&Co. 2014

Simon Richmond a spol.: Korea. 416 stran. V edici turistických průvodců Lonely Planet vydalo nakl. Svojtka&Co. 2014