Články

V Psychologickém ústavu AV ČR zkoumají vietnamské Čechy

Rozhovor s vědeckými pracovnicemi Psychologického ústavu AV ČR Doc. Martinou Hřebíčkovou, DSc., Doc. Sylvií Graf, Ph.D. a Mgr. Petrou Chvojkovou o jejich unikátním výzkumu.

Proč jste se rozhodly ve svém výzkumu zaměřit na vietnamskou menšinu?

Vietnamci jsou za Slováky a Ukrajinci třetí nejpočetnější menšinou v České republice. Ve vztahu k celkovému počtu obyvatel jsou Vietnamci v ČR zastoupeni nejpočetněji ve srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie. V ČR se vietnamské menšině věnovali etnologové, kteří popsali jednotlivé vlny vietnamské migrace. Na nárůst počtu vietnamských žáků na českých školách reagovali pedagogové, kteří pro učitele připravili podklady pro realizaci multikulturní výchovy. Sociologové popsali, jak se na výchově vietnamských dětí podílely jejich české chůvy nebo porovnali vietnamské a ukrajinské migranty. Na vietnamskou menšinu v ČR se však dosud nezaměřil žádný psychologický výzkum, což jsme se snažily napravit.

Jaké jste si kladly otázky?

Zajímaly nás zvyklosti vietnamským Čechů, dále to, jak vnímají českou většinou společnost a vietnamskou menšinu. Vietnamským Čechům může život pod vlivem dvou odlišných kultur přinášet mnohé výzvy. Zejména mladí Vietnamci, kteří se již v ČR narodili, mohou zažívat obtíže. Necítí se být Vietnamci jako jejich rodiče, ale necítí se být ani Čechy, jejich identita je bikulturní. Ptaly jsme se proto na to, jak se vyrovnávají s životem pod vlivem dvou kultur.

Co konkrétně jste tedy zkoumaly?

Vietnamských Čechů jsme se ptaly na konkrétní způsoby chování v běžném životě, zvyklosti a také postoje k oběma kulturám, abychom mohly odvodit jejich kulturní orientaci. Termín kulturní orientace označuje, do jaké míry jsou příslušníci menšin orientováni na kulturu země, ze které pocházejí jejich rodiče, a kulturu většinové společnosti, ve které žijí. Konkrétně jsme zjišťovaly kulturní orientaci českých Vietnamců vůči vietnamské a české kultuře v pěti oblastech života 1. znalost jazyka, 2. hrdost na danou kulturu, 3. sledování médií, 4. sociální kontakty a 5. kulturní preference. Například otázky na kulturní preference se ptaly na vietnamské a české kulturní praktiky respondentů, jako je dávat dětem vietnamská, případně česká jména, preference života ve vietnamské, případně v české komunitě.

Co jste ohledně kulturní orientace vietnamských Čechů zjistily?

Našeho výzkumu se účastnily tři generace vietnamských Čechů – první, která do ČR přišla v dospělosti, tzv. jedna a půltá, která se sice narodila ve Vietnamu, ale vyrůstala v ČR, a druhá, která se v ČR už narodila. Tyto tři generace vietnamských Čechů jsou na českou kulturu orientovány přibližně stejně.

Překvapily vás některé výsledky?

Překvapilo nás, že první generace vietnamských Čechů pociťuje více hrdosti na českou kulturu než generace následující. Pravděpodobně to souvisí s tím, že příslušníci první generace jsou lidé středního věku, kteří jsou hrdí na zemi, která jim poskytla vzdělání, možnost seberealizace a uplatnění.

Co jste zjistily o orientaci vietnamských Čechů na vietnamskou kulturu?

Zatímco v orientaci na českou kulturu se tři generace vietnamských Čechů neodlišovaly, v orientaci na vietnamskou kulturu jsme našly výraznější rozdíly. Tři generace se liší ve schopnostech komunikovat vietnamsky. Nejlépe ovládají vietnamštinu příslušníci první generace, větší obtíže udávají lidé z 1,5 generace a nejméně vietnamštinu ovládají lidé z druhé generace. Druhá generace také ve srovnání s 1,5 a první generací sleduje nejméně vietnamská média a nejméně preferuje vietnamské kulturní praktiky. Hrdost na vietnamskou kulturu je ve všech třech generacích přibližně stejná. Obecně můžeme uzavřít, že mladí vietnamští Češi z druhé generace jsou na vietnamskou kulturu orientováni méně než lidé z první a 1,5 generace.

Jsou vietnamští Češi orientováni více na českou nebo na vietnamskou kulturu?

Vietnamští Češi v našem výzkumu byli více orientováni na českou kulturu než na vietnamskou. Udávali lepší znalost češtiny než vietnamštiny, preferovali více česká než vietnamská média a měli častější kontakt s Čechy než s Vietnamci. Vietnamští Češi uplatňovali stejně české i vietnamské kulturní praktiky. Ačkoliv se vietnamští Češi celkově orientují více na českou kulturu, pociťují větší hrdost na vietnamskou než na českou kulturu. V souvislosti s těmito výsledky je ale nutné upozornit, že se našeho výzkumu účastnili převážně příslušníci druhé generace, kteří se již v ČR narodili, skvěle ovládají češtinu a mají mezi Čechy hodně přátel.

Jak mohou výsledky vašeho výzkumu prospět vietnamské minoritě?

O Vietnamcích v České republice se dosud mluvilo jako o uzavřené komunitě, která nemá zájem se příliš otevírat většinové společnosti. Naše výsledky však ukázaly, že vietnamští Češi jsou velmi dobře integrovaní do české společnosti, mají mezi příslušníky většinové společnosti přátele. Vzhledem ke svým velmi dobrým znalostem češtiny mají především příslušníci druhé generace výborné předpoklady získat vzdělání a najít odpovídající pracovní uplatnění. To je skvělá zpráva jak pro většinovou společnost, tak pro vietnamské Čechy.

Je integrace do společnosti pro příslušníky menšin opravdu tak důležitá?

V minulosti nebyl jednotný názor na to, zda je pro příslušníky menšin vhodnější s většinovou společnosti zcela splynout a potlačit vlivy původní kultury, nebo usilovat sice o přizpůsobení, ale za současného podržení kultury země původu. Výzkumy z poslední doby ukazují, že lidé pocházející z různých menšin jsou úspěšnější a spokojenější, pokud uplatňují druhou strategii. Znamená to, že jako výhodnější se jeví skloubit oba kulturní vlivy.

Česká republika je sice dosud spíše homogenní společnosti ve vztahu k původu obyvatel, ale počet lidí z jiných kultur i u nás narůstá. Příslušníci vietnamské menšiny, kteří žijí pod vlivem dvou kultur, jsou pro život v multikulturní společnosti připraveni pravděpodobně lépe než příslušníci většiny. A to je další dobrá zpráva pro vietnamské Čechy.

Podržet si něco z kultury země původu je podle vás důležité. Co by tedy podle vašeho názoru měli dělat Vietnamci z druhé generace?

Z našich i zahraničních výzkumů jednoznačně vyplývá, že nejdůležitějším prvkem kulturní orientace je znalost jazyka. Vietnamští Češi mohou budovat, rozvíjet a udržovat vztah k vietnamské kultuře a tradicím především tehdy, když budou na odpovídající úrovni ovládat vietnamštinu. Naše doporučení tedy zní, učte se vietnamsky.

Jaké máte další plány? Budete ve výzkumech vietnamské menšiny pokračovat?

V novém projektu zkoumáme současně českou většinu i vietnamskou menšinu. Náš výzkum je originální i proto, že sledujeme postoje obou skupin v delším časovém horizontu. Takové výzkumy jsou ve světě ojedinělé, protože vyžadují opakované dotazování respondentů, a jsou tudíž velmi náročné. Do našeho výzkumu se zapojilo 6500 českých respondentů a zahájili jsme již také sběr dat ve vietnamské menšině. Naší výhodou je, že někteří respondenti z minulého výzkumu nám přislíbili spolupráci.

Uvítáme, pokud se do výzkumu zapojí co nejvíce vietnamských Čechů. Úspěch výzkumu totiž stojí a padá na ochotě respondentů se do výzkumů zapojit a spolupracovat s námi. Náš dotazník, který je spojen s loterií o finanční odměnu, lze najít a vyplnit na http://www.psychologicky-vyzkum.cz/mensina/.

 

Přehled vybraných údajů:

Výzkumu se celkem účastnilo 430 českých Vietnamců ve věku 12–68 let, průměrný věk oslovených byl 21 let, 57 % účastníků byly ženy. 7 % vietnamských Čechů bylo z první generace, 28 % z 1,5. generace a 65 % z druhé generace. Do ČR emigrovali nejpozději ve svých 29 letech a v ČR doposud prožili 3-40 let (14-100 % ze svého života). 43 % uvedlo vietnamské občanství, 19 % české a 37 % vietnamské i české. 70 % respondentů se hlásí k vietnamské národnosti, 24 % k vietnamské i české a pouze 4 % k české. 42 % považuje za svůj rodný jazyk vietnamštinu, 41 % vietnamštinu i češtinu.

14 % z oslovených vietnamských Čechů uvedlo, že byli vychováni, jak je v Česku obvyklé, 69 % mělo v dětství české kamarády a 72 % má české kamarády i nyní. 40 % oslovených českých Vietnamců zná dobře české způsoby a zvyky. 18 % z dotazovaných chodí s Čechem nebo Češkou a 10 % se cítí celkem vzato Čechy. Vietnamské způsoby a zvyky zná dobře 26% z oslovených. 24 % se cítí být určitě Vietnamci, 54 % mluví doma často vietnamsky, 43 % si myslí, že jejich děti by měly umět číst, psát a mluvit vietnamsky, 40 % slaví vietnamské svátky a 63 % jí doma vietnamská jídla.

11 % oslovených vietnamských Čechů pocítilo, že s nimi bylo jednáno hrubě a nespravedlivě kvůli jejich vietnamskému původu, 13 % se cítilo diskriminováno a 20 % uvádí, že kvůli svému původu musí pracovat tvrději než většina Čechů. Skoro polovina z dotazovaných (47 %) uvádí, že nemůže ignorovat českou ani vietnamskou část sebe, a třetina (37 %) se cítí být zároveň Vietnamcem/Vietnamkou a Čechem/Češkou.

 

 

***

Doc. Martina Hřebíčková, DSc. je vedoucí vědeckou pracovnicí Psychologického ústavu AV ČR, v.v.i. Těžištěm jejího odborného zájmu je pětifaktorový model osobnosti a metody pro jeho diagnostikování. Zkoumá také sociální percepci, národní stereotypy a akulturaci. Byla řešitelkou čtyř grantových projektů podpořených GA ČR. V současnosti řeší projet věnovaný akulturačním strategiím u majority a minority. Patří k nejcitovanějším českým psychologům. V letech 2010-2016 byla jako první zástupkyně/zástupce z České republiky zvolena do "Executive Committee European Association of Personality Psychology".

Doc. Sylvie Graf, Ph.D. působí jako vědecká pracovnice v Psychologickém ústavu AV ČR, v.v.i v Brně. Je předsedkyní sekce interkulturní psychologie Českomoravské psychologické společnosti. Zabývá se možnostmi snižování předsudků a zlepšování vztahů mezi lidmi z různých skupin. Výsledky svých výzkumů publikuje v uznávaných mezinárodních časopisech. V roce 2015 ve spoluautorství vydala monografii "Češi a jejich sousedé" o meziskupinovém kontaktu a postojích ve střední Evropě. V současnosti je na vědecké stáži na univerzitě v Bernu, kde získala prestižní dvouletý grant "Marie Curie Fellowship" od Evropské komise, v jehož rámci zkoumá utváření postojů k imigrantům.

Mgr. Petra Chvojková dokončuje PhD. studium v oboru obecné psychologie pod vedením doc. Hřebíčkové na FF MU v Brně. Zabývá se psychologickými aspekty akulturace, rolí osobnosti v procesu akulturace a bikulturní identitou. Pracuje jako psycholožka a psychoterapeutka s dětmi a mládeží.