(Filtrováno dle kategorie: Vietnamci v ČR) - Odebrat filtr
Jiří Kocourek,
06.02.2009
Od té doby, co jsem napsal recenzi na publikaci s názvem Tiếng Séc cơ sở cho người Việt Nam (Čeština – základní kurz pro Vietnamce), uplynulo již několik let. Během té doby v ČR vznikla pouze jedna učebnice češtiny pro Vietnamce, jmenuje se "Jak se učit česky rychle a efektivně" a napsal ji pan Ing. Nguyen Quyet Tien. Vzhledem k tomu, že se od předchozí výrazně liší svou kvalitou a že je stále o takové učebnice velký zájem mezi vietnamskými i českými studenty, rozhodl jsem se tuto publikaci představit široké veřejnosti, byť o několik let později, než vznikla.
Klub HN,
06.02.2009
Pan Le Kim Thanh (1983) je z chudé vesnické oblasti ležící ve středním Vietnamu. Má střední vzdělání s maturitou. Po ukončení studia nastoupil základní vojenskou službu. Jako nejstarší ze tří sourozenců se cítil zodpovědný za pomoc rodině a rozhodl se jít pracovat do ciziny. Rodiče jsou již starší a všichni žili ve velice chudých až nuzných poměrech. Nejprve se pokoušel jít do Jižní Koreje, ale nakonec se mu podařilo na základě zprostředkování agenturou práce Vietvanda, s.r.o. získat pracovní vízum do České republiky. Cena za získání této pracovní příležitosti ale byla 6.000 USD, které musel zaplatit před odjezdem.
Klub HN,
26.01.2009
V rámci letošního ročníku Pražského divadelního festivalu německého jazyka se už podruhé v Praze (a na českých festivalech potřetí) představila čím dál slavnější německo-švýcarská divadelní skupina Rimini Protokoll - tentokrát se sociologickým a dokumentárním pohledem na pohraniční vietnamské komunity mezi Německem a Českem.
Šárka Martínková/Šimečková,
11.07.2008
Blogující mladí Vietnamci se stali na českých portálech už téměř fenoménem; zájem o jejich články napovídá, že téma dorůstající generace dětí vietnamských imigrantů (potažmo téma vietnamské komunity v Čechách) je pro české čtenáře (a nejen pro ty) opravdu atraktivní. Vlastně není divu: díky těmto blogům může česká veřejnost nahlédnout do mentality, zvyků, pocitů a postojů lidí, kteří s námi žijí už tolik let, ale jen málokdo o podobě jejich života něco tuší.
Šárka Martínková/Šimečková,
14.06.2008
Příhraniční obec Potůčky bývala místem, kde - jak se říká - lišky dávají dobrou noc; v provozu byl toliko jeden hostinec a dominantou kostel Navštívení Panny Marie. Otevření hraničního přechodu Potůčky - Johanngeorgenstadt pro pěší v roce 1991 však obyvatelům přineslo nepoznané: do poklidných končin, kterými zřídkakdy projelo auto, začaly proudit tisíce návštěvníků z Německa, jimž jediná hospoda čtvrté cenové kategorie neměla příliš co nabídnout.